martes, 1 de marzo de 2016

Relax den na plazich NP Tunku Abdul Rahman


Jednim z lakadel Kota Kinabalu je nedaleky narodni park Tunku Abdul Rahman sestavajici z nekolika ostrovy. Jejich plaze se o vikendu zaplni mistnimi, kteri zde piknikuji. O vikendu je na ostrovech pry plno. Mirnejsi "provoz" je pres tyden, kdy sem miri turiste. Ti bud cely den stravi na jednom ostrove, nebo stihnou navstivit i tri. Cluny vyjizdeji z Jesselton Point a agentur zajistujicich dopravu je nekolik.
Ja jsem si naplanovala navstivit ostrovy dva. Byla jsem na vazkach, zda Manukan a Sapi a nebo Manukan a Mamutik. Nakonec jsem se rozhodla pro kombinaci s malinkym Mamutikem.
K molu jsem se vydala v osm rano. Vybavena botami do vody (ty se mi na plazich a behem snorchlovani osvedcily). Snorchl jsem si chtela pujcit tam. I kdyz bych stejne nemohla fotit pod vodou. Vcera jsem obesla obchodak, jestli nenarazim na nejaky levnejsi, ale dobry podvodni fotak, ale nemeli moc velky vyber a ceny jako v Evrope. Tak se po zbyvajici tri tydny budu muset obejit jen se zrcadlovkou a ozelit fotky z "extremnejsich" akci.
Na Jesselton Pointu jsem nejdriv zasla k prepazce trajektu na Labuan a na zitra si koupila listek. Cena necelych 40 MYR za ekonomickou tridu. Malajci plati polovinu.
Pak jsem se zacala rozhlizet po cedulich jednotlivych spolecnosti miricich na ostrovy. Typek u jednoho ze stanku na me mavl. Bylo to jedno, s kterou spolecnosti pojedu. Zajimala me cena. 2 ostrovy 33 MYR tam a zpet plus 7 ringgitu pristavni taxa. Normalni cena. Prodejce me presvedcil, ze je lepsi ostrov Sapi, nez Mamutik (protoze tam miri lod v 9). Koupila jsem si tedy listek. K tomu zaplatila 10 ringgitu za pujceni snorchlu (ktery jsem nakonec ani nepotrebovala) a sla cekat na nastupiste. Po ceste si vyzvedla snorchl, koupila s sebou nekolik druhu peciva a la kobliha.
Clun dorazil po devate. A nebyla jsem jedina Ceska na palube. Tady v KK je to jiz podruhe, co slysim cestinu.
Zamirili jsme nejdrive k blizsimu a mensimu ostrovu Sapi. Ten je znamy vyskytem "draku" - morskych varanu.
Bylo pul desate. Na prohlidku, relax nebo snorchlovani jsem mela cas do dvanacti, kdy byl prejezd na Manukan.
Predtim jsem videla mapku ostrova a vedela jsem, ze krome hlavni plaze u mola, ktera byla precpana lidmi, je za skalnatym rohem dalsi plazicka. Vydala jsem se tim smerem. Prelezla kopecek a octla se na skalnatem pobrezi. Po brehu pokracovala dal, prelezla nekolik sutru a tam byla...pekna mala plazicka se suchym stromem spadenym k vode. Za stromem dalsi plazicka, kterou jiz okupoval cesky par. Nechala jsem veci u jednoho z sutru, prevlekla se a sla si "hrat" s fotakem na stativu a samospousti. Takova romantika! Zpod jednoho sutru vylezl maly morsky varan a kracel si to pryc. More bylo trochu znecistene morskou travou a taky se obcas objevil nejaky ten plast. Ani me to moc nelakalo k snorchlovani. Navic voda "zahala". Na hlavni plazi bylo upozorneni na meduzy, ktere se zrejme v techto vodach vyskytuji. Sice jsem zadnou nevidela, ale ve vode se klidne mohou vznaset kousky jejich zahadel. Proto me obcas na noze neco zahlo. I to byl duvod, proc jsem se do more nevrhla jako v Semporne. Cas jsem stravila focenim a hledanim muslicek.
Odjezd na Manukan se posunul o nekolik minut. Nejak se teto spolecnosti (Sunny Raibow) nedari byt presni. Na Manukan jsme dopluli po pul jedne. Manukan je nejoblibenejsim ostrovem. A take druhym nejvetsim. Vykaslala jsem se na prozkoumavani ostrova a zasla si rovnou na plaz. Ve stanku s obcerstvenim jsem neodolala predrazenemu kokosovemu orechu. Zatimco v Semporne jsem za kokos dala 3, tady 13 ringgitu! Alespon jsem jej dostala vychlazeny z lednice.
Ani zde jsem nesla snorchlovat. Na to, kolik bylo lidi na ostrove, jich v mori moc nebylo. Nutno dodat, ze znacna cast cinskych turistu neumi plavat a i na plazi se prochazeji v zachranne veste.
Nazpet do KK jsem mela jet ve ctyri. Clun mel ale opet zpozdeni. Zpatecni cesta pro nektere z pritomnych nebyla moc prijemna. Kvuli vetru a vlnam voda strikala do clunu a vetsina skoncila mokra. Pred patou jsme se vylodili a ja zamirila na hostel, dat si sprchu. A pote opet do mesta. Chtela jsem nafotit nocni mesto a take jsem se rozhodla poveceret na mokrem trhu nekterou z ryb.
Obesla jsem si nekolik venkovnich "restauraci" na mokrem trhu, obhledla nabidku ryb a pak se rozhodla pro jednu. Cena byla 4 ringgity za 100g. Vybrali mi rybu, ktera mela 700g. Ono se to zda hodne, ale rybi maso je lehke. Nechala jsem si ji udelat na grilu s cesnekem. K piti si porucila opet kokosovy orech. Tady je cena 5 ringgitu. Za chvili jsem dostala ugrilovanou rybu naservirovanou na bananovem listu. Cesnek byl nasekany na rybe a syrovy. Musela jsem si zazadat o sul. Jeste by se hodil citron. Jinak to bylo ok. Dosytila jsem se kokosovou vodou a duzinou, kterou jsem pak vyskrabavala lzickou.
Pak jsem se vydala smerem na vyhlidkovou vez. Vzala jsem to po silnici, ktera tam vede. Obcas chy!elo osvetleni. Byla jsem rada, kdyz jsem zpocena dosla na nasvetlenou vyhlidkovou terasu. Udelala par fotek a sla zpet. Tentokrat po stezce se schody.








No hay comentarios:

Publicar un comentario