Ty dva (tri) dny v Bruneji ve me zanechaly dojem cistoty a poradku. Jelikoz nema Brunej ani pul milionu obyvatel a v BSB se koncentruje ctvrtina populace, pusobi hlavni mesto klidnym, vesnickym dojmem. Mesto je dost rozstrkane a diky mnozstvi zelene a stromu pusobi nejednolite. Lide jsou tu pratelsti.
I kdyz by se dalo jeste stravit den treba v Seria a prohlednout si ropne rafinerie a muzeum, ty dva dny na Brunej mi bohate stacily.
Dnes se presouvam o zemi dal. Tentokrat do malajskeho Sarawaku. Prede mnou jsou posledni dva tydny poznavani Bornea. Pet dni pritom stravim v nejvetsim sarawackem narodnim parku Mulu. Do parku ale nevedou zadne silnice a dostat se tam lze jen letadlem (nebo pesky po Headhunters trail). Nejblizsim letistem je pritom to v Miri. A prave v Miri stravim noc pred odletem.
Podle pruvodce toto mesto neni nejak zajimave, proto jsem moc neocekavala. Jen jsem si chtela nakoupit nejake ovoce s sebou do parku a vyprat. Dopredu jsem si zamluvila ubytovani v Dillenia GH.
V sedm rano jsem opoustela BSB a autobusem Phil Express (majitel pry spolupracoval s CK Livingstone a nejakou tu potuchu o CR ma) mirila na ctyrhodinovou cestu. Cesta me prisla na 20 dolaru. Od rana poprchavalo. Vetsi cast cesty jsem prospala. Rano jsem do sebe nacpala dve pilulky tradicni mediciny a ocekavala nejaky ten ucinek. Je fakt, ze se kaset trochu uklidnuje a ryma taky. Ale porad to nejsem ja. Jeste stesti, ze me dnes neceka nejake vetsi chozeni.
Brunejska krajina, kterou jsme projizdeli, pusobi stejne "urovnane" jako hlavni mesto. Zadne skladky, neporadek. Sem tam spalene useky (to vypada jako organizovane vypalovani travy).
Kolem 10 jsme dorazili na hranici, kde nastesti nebyl natresk. Vystupni razitko, o par set metru vstupni razitko do Sarawaku na 90 dni.
A na autobusove nadrazi, ktere je opet trochu mimo centrum jsme dorazili kolem jedenacte. Krajina kolem miri je rovinata a opet se zacaly objevovat plantaze palmy olejne.
Z autobusoveho nadrazi pry zadne lokalni busy do centra nejezdi. Taxikari se nashromazdili k dverim autobusu a snazili se ukoristit zakazniky. Moc nas nebylo. Cena za odvoz do centra 20 ringgitu. Opet jsem v levnejsi zemi.
Ubytovani v hostelu probihalo netradicne. Otevrela mi jedna z hostu a na stole recepce na me cekala obalka s klicem a instrukcemi. Majitel pry prijde az odpoledne.
Dostala jsem postel v male sestiluzkove loznicce a vypada to, ze ji budu mit pro sebe. Klimatizaci nastavila na prijemnych 22 stupnu.
A jako prvni vyrazila do pradelny, ktera je prakticky pres ulici. Bylo by mi milejsi, kdyby tu byla samoobsluzna pradelna, kde hodim do automatu mince a pockam 20 minut, nez se pradlo vypere. Je tu ale lidmi obsluhovana pradelna. Pradlena mi nejdriv rekla, ze bych si pradlo mohla vyzvednout zitra, ale potrebuji ho jiz dnes. Peru prakticky vse a nemela bych v cem spat a cim se osusit. Nakonec, pri pohledu na moji malou tasku s pradlem rekla, ze si to muzu vyzvednou dnes odpoledne. Cena 8 MYR/kg.
Hlavni potreba vyresena a nasledoval obed. K snidani jsem toho moc nedala a uz jsem mela hlad, i kdyz chut moc ne. Sedla jsem do jedne restaurace naproti Imperial nakupnimu centru a dala si studeny citronovy caj a zeleninovou polevku. To mi bodlo. Ted muzu jit objevovat moderne vypadajici centrum.
Moderni je hlavne okoli Imperialu. Jinak je to klasicke mesto. Dosla jsem do centra s umeleckymi predmety, kde je nekolik stanku s vyrobky Ibanu. Od batiku pres bizuterii z koralku, sosek ze dreva, proutenych kosu a tradicnich odevu.
Omrkla jsem ceny a sortiment. Abych mela predstavu na zaverecny nakup suvenyru v Kuchingu. Ted bych se s tim jeste netahala.
V supermarketu jsem koupila vody a jogurt, v lekarne jeste dve platicka te zazracne tradicni mediciny znacky Hurix`s (v kazdem je 6 pilulek), u stanku trs minibananu a zamirila z toho horka na hostel. Krome dvou hostu zde nikdo neni. Parada. Dnes se zrejme dobre vyspim. Klimatizace taky jen seveli a nerachoti jako ta v BSB.
O pul seste pro vyprane pradlo a zbytek odpoledne relax na pokoji.
No hay comentarios:
Publicar un comentario