Dopoledni canopy a prelet do Kuchingu

O pul devate zacinala dvouhodinova prochazka ke canopy. Jako vsechn7 dny jsem se vzbudila po seste. K snidani dostala palacinky a francouzske toasty a pred osmou se vydala do parku.
Zelena stromova zmije se z palmoveho listu presunula o par metru dal na jinou rostlinu. Zamestnanci parku misto obehnali paskou.
Na canopy nas bylo osm. Prosli jsme jiz znamou trasou smerem na Deer Cave. Za mostem pres reku Paku jsme odbocili doleva. Po schudkach vystoupali do chatky, odkud zacinalo pul kilometru dlouhe canopy. Vysute mostky ze stromu na strom se kyvaly. Spise nez na okolni krajinu jsem se soustredila na chuzi po mostcich. Cikady mohutne rvaly. Tady v lese opravdu neni ticho.
Nazpet ve sprave parku jsem si sedla do restaurace, dala si talir cerstveho ovoce. Let do Kuchingu jsem mela ve ctvrt na dve. Bohate stacilo, kdyz se na letiste vydam ve dvanact. Za pet minut jsem tam.
Do restaurace dosla Amy. Chvili jsme se bavily, pak si vymenily kontakt a ja sla na hostel dobalit. Pred pred dvanactou jsem byla na lestisti. Je to sympaticke male letiste. Klimatizovana cekarna je primo u drahy. Letaji sem letadla z Miri, Kota Kinabalu a Kuchingu. V pripade spatneho pocasi se ale let rusi. Tak doufam, ze se ty mraky, co sedi nad horami, nepresunou niz. Dnes si tu asi uziji dalsi peknou bourku z horka. Ty bourky me tu bavily.
Pul hodiny pred odletem jsme byli v cekarne 3. Vypadalo to na "soukromy" jet :-). Anglickemu paru, ktery nekolik noci stravil ve stejnem hostelu, se to stalo pri ceste sem z KK. Na palube byli jen oni dva a personal.
Nakonec nas letelo asi sest. Cesta trvala necelou hodinu a pul. V cene sendvic a piti.
Vymotat se z letiste byla otazka par minut. Ve vstupni hale jsem si u prepazky zaplatila taxi. 26 ringgitu a za zhruba ctvrt hodiny jsem byla u hostelu Le Nomade. Svitilo slunce. Podle taxikare zacalo pred dvema tydny obdobi sucha. To znamena, ze pres den zaprsi, ale ze nelije v jednom kuse. Tak to pry bylo jeste pred dvema tydny. Kdyz jsem priletala na Borneo, precetla jsem si dokonce v mistnich novinach, ze oblast Kuchingu je kvuli neustalym destum poostizena povodnemi. Takze zatimco v Sabahu bylo obdobi sucha jiz nekdy od konce ledna (nebo i dele), v Sarawaku pretvavalo obdobi destu. A nyni nastalo obdobi sucha. Pekne mi to vyslo. O to mi take slo, necestovat v destich.
Mela jsem zabookovany single pokoj. Potrebovala jsem trochu klidu a soukromi. Cena 35 ringgitu za noc je dobra. Je to sice pokojik bez oken a s vetrakem, ale cisty a hostel taky vypada utulne.
Hned jsem se sla projit a seznamit s nabrezim. Kolem nabrezi byl nejaky workshop. Nasedla jsem na jednu z "gondol" a nechala se prepravit na druhy breh, kde stoji bila pevnost Margharita a velka zlata stavba pripominajici lotus - statni snem.
Fort Margharita byla obrannou pevnosti, kterou nechal vybudovat druhy radza Charles Brooke a pojmenoval ji po sve zene. Pevnost mela chranit mesto pred piraty. Ani jednou se z ni vsak nestrilelo. Az do druhe svetove valky od osmi do pate ranni co hodinu se zvolavalo "All`s well". Odpoved prichazela i ze sidla radzu Astany a pevnustky Square Tower na druhem brehu reky.
Pod pevnosti je nahrobek Anthonyho Brooka - pateho v nastupnictvi na pozici radzi. Ten zemrel v roce 2011. Po druhe svetove valce predal treti radza Sarawak Britanii a od roku 1963 je soucasti malajske federace.
Park kolem pevnustky a statniho snemu je neudrzovany. Jakoby kdysi zde staly domy a dnes po nich zbyla jen vydlazdena plocha a nejaky ten schod.
Nechala jsem se prevezt na gondole zpet.Zastresena gondola je motorova a gondolier ovlada smer pomoci dvou padel.
Vydala jsem se po nabrezi obhlednout workshop. Vetsinou slo o technologie. Vlezla jsem do nekolika obchudku bazaru. Sortiment jsou suvenyry. Obchudky bazaru lemuji cast nabrezi.
Se stmivanim jsem prohlidku mesta ukoncila.