viernes, 11 de marzo de 2016

Ctvrty den v NP Mulu - Paku Waterfall, jeskyne Langang a nocni prochazka k resortu Mariot






Vcera toho moc nenaprselo. Neco mi rikalo, ze dnes si to pocasi vynahradi. Rano ale bylo pekne. Dnes jsem mela jen odpoledni organizovanou tour jeskyni Langang, konkretne jeji casti "Fast Lane". Dopoledne jsem se tedy vypravila k vodopadu Paku. K nemu pruvodce neni nutny. Cesta k nemu vede z casti po drevenem chodniku a z casti je sterkova. V noci pres dreveny chodnik spadla cast stromu, tak jsem pockala, az ji pracovnici parku odstrani pomoci motorove pily. Bylo to v miste, kde jsme vcera videli zelenou stromovou zmiji. A ona na te vetvi stale jeste byla. Kousek za odbockou na vodopad kvetla u cesty velka ruzova kvetina Amorphophallus, ktera laka hmyz do sveho kvetenstvi a ten se tam pak rozlozi. Takova velka masozravka.
Vodopad je maly. V rece pod nim je mozno se koupat. I kdyz jsem mela plavky, nejak se mi nechtelo macet a byt cely den v mokrem. Podivala jsem se na nej a sla nazpet. Po jedenacte si prosla naucne muezum o parku, zhledla dokument a sla se do restaurace naobedvat. Na palmovem listu u vchodu na most si hovela dalsi zelena zmije. Kvuli bezpecnosti byl usek obehnan paskou.
Po obede jsem zabijela cas do odchodu na prohlidku jeskyne prohlizenim encyklopedii, ktere maji na recepci.
Ve dve zacinala tour. Pruvodce mi nejdrive rekl, ze jsem nahlasena jen ja, na posledni chvili se prihlasila jeste jedna Australanka, tak jsme byly dve. A dva pruvodci. Takze takova soukroma tour.
Nasedli jsme na clun a byli dopraveni kousek za vesnici Pandanu. Z dalky se blizil dest. Sli jsme po stezce vedouci z druhe strany k vodopadu Paku. Odbocili jsme na schudky vedouci k vchodu do jeskyne. Fast Lane je odbockou jeskyne Langang. Neni nijak bohata na krapnikovou vyzdobu. Je to vodou vymleta chodba. Na nizkem strope jsme ale mohli videt vlastovci hnizda se spici vlastovkou uvnitr a nebo treba visiciho netopyra. Ve zdejsich jeskynich zije nekolik druhu netopyru. Vcera jich z Deer Cave pry vyletaly az tri miliony.
Usek, ktery jsme prochazeli byl dlouhy 1,5 km. Napojili se na Langagng Cave a po necele hodine byli opet na dennim svetle. Jiz bylo po desti. Ale dusno nasznacovalo, ze to nebylo vse. Po ctvrte jsme dojeli zpet k recepci. Na veceri bylo jeste brzy. Chtela jsem se pred setmenim jeste vypravit k Mariot Resotu, coz je novy luxusni hotel asi 20 minut pesky po silnici. Kdyz jsem ale vysla z parku a videla tu cernou oblohu a v dalce destovou clonu, zamirila jsem na hostel. Posledni metry jsem radsi dobihala. To, co se blizilo, nevypadalo nijak privetive. Dnes se oba pary odhlasily a dum zustal jen pro me. Akorat vcas jsem dosla dovnitr. Odlozila veci a sledovala, jak se rozprselo a jak bourka buraci. Doprovazel ji docela silny vitr. Ten nahnal dest az do kuchyne a pres jedno z oken, ve kterem je jen sit. Kdyz se prvni lijak utisil, vybehla jsem na silnici nafotit hrozive vypadajici bourkova mracna, ktera se valela na jedne strane. Nad parkem jeste prselo. Prestalo az pred sestou. Bratranec majitelky prijel nahodit generator. Pote jsem se vydala na prochazku k luxusnimu resortu. Cast. Oblohy byla jasna, cast stale jeste pokryvaly mraky. Obcas se zablesklo.
Mariot Hotel stoji u reky. Zrovna zapadalo slunce a pekne nasvetlovalo krajinu. Sedla jsem si do restaurace pred hotelem a na dorouceni bratrance od majitelky hostelu, ktery tam pracuje, si dala divoke prase v bbq s ryzi. Ta barbeque omacka byla dost paliva. Pak jsem se sla projit arealem hotelu. Byla jiz tma. V ruce baterku a snazila jsem se na okolnich stromech objevit nejake zvire. Samozrejme bez uspechu. Jedine, co jsem videla, byly tisice hvezd na obloze a nejaka ta svetluska. Areal resortu je rozlehly. Nechapu, na co tu maji tolik apartmanu. V resortu musi byt jen hrstka lidi. Celkove tu neni moc turistu a ti co tu jsou, bydli hlavne v arealu parku.
Zpatecni cesta nocni krajinou byla fajn. Nekolikrat po silnici projela prazna dodavka Mariot Hotelu, obcas mistni na motorce. Dosla na hostel a zjistila, ze na hostelu nakonec nebudu spat sama. Odpoledne asi dorazily dve holciny.
Zitra me rano ceka canopy a po poledni jiz odletam do Kuchingu.

No hay comentarios:

Publicar un comentario